K začátkům terapie se váže řada otázek a obav. Aby taky ne - terapie nás stojí čas, peníze a navíc se ocitáme s cizím člověkem ve zranitelné pozici.
Na této stránce se pokusím co nejlépe odpovědět na otázky, které si možná před tím, než vyhledáte služby nějakého terapeuta/ky, kladete. Najdete zde také pár řádků o obavách, které se před využitím psychologických služeb objevují.
Pokud zde nenajdete odpověď na to, co potřebujete, napište mi a zeptejte se na to, co Vás zajímá.
Jak probíhá první sezení? Co mám čekat?
První sezení je takové oťukávací, abychom se trochu vzájemně poznali. Na začátku se s klienty/kami domlouvám na oslovení, uvádím pár organizačních věcí (že sezení trvá 55 - 60 minut, že si píšu poznámky, ...).
Také se ptám, zda máte už s terapií nějakou zkušenost, abychom si případně hned na začátku řekli, co Vám v terapii vyhovuje nebo naopak. Jsou to informace, které mi pomáhají přizpůsobit terapii tak, aby Vám byla co nejužitečnější.
Většinu času na sezení hovoříme o tom, s čím za mnou přicházíte a co od terapie očekáváte.
Na konci prvního sezení se ptám, jaké pro klienta/ku bylo. A zda by chtěl/a pokračovat. Není nutné říct to hned. Někteří lidé si potřebují rozmyslet, zda chtějí nebo nechtějí pokračovat, a je to tak naprosto v pořádku.
Co naopak čekat nemám?
Nemám žádné žádné zaručené rady a techniky, jak vyřešit to, co Vás trápí. Sezení u mě vypadá spíše tak, že kladu hodně otázek. Skrze náš rozhovor se pro Vás mohou začít otevírat nové úhly pohledu a nové možnosti a cesty. Individuální cesty. Návodů je totiž všude hromada, ale kdyby fungovaly, jsem si jistá, že byste mě nepotřebovali. :-) Ano, občas sdílím tipy, když mě napadne něco, co by mohlo být užitečné, ale nebudu Vám diktovat techniku za technikou.
Také nečekejte diagnostiku, to, že Vás budu škatulkovat do různých kategorií a typologií. To je mi vzdálené. Každý člověk je jedinečný a přistupovat k němu mechanicky jako k nositeli nějaké diagnózy nebo nálepky mi nesedí.
Jak se mám na první sezení připravit?
Na první sezení není potřeba se nijak speciálně připravovat. Pokud jste nervózní, může Vám pomoct, když si napíšete pár bodů k tomu, s čím přicházíte a co od terapie očekáváte. Ale není to nutné.
Pokud se jedná o online sezení, určitě si pro sebe zajistěte bezpečný a klidný prostor, kde se budete cítit uvolněně a nikdo Vás nebude rušit. Doneste si nějaký čaj či vodu a je fajn mít po ruce kapesníčky, abyste pak nemuseli od počítače vstávat a hledat je, kdyby jich bylo potřeba. Vypněte si notifikace na telefonu, ať Vás nic neruší. Někteří lidé si rádi píší v průběhu terapie některé postřehy, takže si můžete vzít k ruce tužku a papír.
U rozhovorů přes telefon některým lidem vyhovuje procházet se. Pokud byste ale procházku plánoval/a, pak zvolte takové místo, kde se dobře uslyšíme a kde budete mít klid. :-)
Mám obavy, že...
Bojím se, že ze sebe nic na prvním sezení nedostanu.
Můžu Vás uklidnit, že se mi ještě nestalo, že bychom na sebe s někým jen koukali a nic jsme si neřekli. :-) Na sezení jsem s Vámi a pomůžu Vám.
No a taky se mi chce napsat, že na prvním sezení nemusíte "vybalit" všechno, co Vás trápí. Můžeme začít tématy, o kterých je jednodušší mluvit, a časem se dostaneme i k těm náročnějším.
Obávám se, že mě budete soudit. Že mi řeknete, že jsem blázen, nebo že se mnou nic není a nemám na terapii co dělat.
V terapii se se souzením nesetkáte. Má role není říkat Vám, co je a není špatně, co máte a nemáte dělat, ani soudit, jak je Vaše trápení velké. Pracuji tak, že se snažím porozumět tématu, se kterým přicházíte, ať už je to cokoliv.
Někdy se může stát, že mi bude připadat, že by Vaše potíže stály za konzultaci s dalším odborníkem/icí (např. z oblasti klinické psychologie či psychiatrie). V takovou chvíli to řeknu. Není cílem naznačit, že byste byl/a blázen. Cílem je otevřít s Vámi dialog o tom, jaké jsou možnosti a co by mohlo pomoct tomu, abyste se cítil/a v životě lépe.
Mám strach, že se ztrapním a řeknu něco špatně.
Na terapii nic špatně říct nemůžete. Rozhovor vnímám jako proces, kde dochází k upřesňování a proměně toho, co ríkáme a jak nad tím přemýšlíme. Pokud mám být úplně upřímná, i já bývám (a hlavně před prvním sezením) nervózní. Nejste v tom sám/sama. :-)
Pořádně ani nevím, co mi je. Neumím své problémy pojmenovat. Je terapie pro mě?
Můžete ji zkusit. Terapeutický rozhovor pomáhá dát tomu, co se nám v životě děje, nějaké jméno. Je o hledání toho, co chcete a co potřebujete. Takže i terapie může být cestou.
Jak často se chodí na terapii? A jak dlouho trvá?
Osobně pracuji spíše dlouhodobě. V začátcích spolupráce si s klienty a klientkami nastavuji sezení ve frekvenci 1x týdně či 1x za 14 dní (samozřejmě je pochopitelné, že někdy nastanou větší mezery např. ze zdravotních důvodů, kvůli dovoleným apod.). Delší intervaly (např. jednou za měsíc) v začátcích spolupráce moc nedoporučuji - v začátku se potřebujeme poznat, nastartovat spolupráci, držet určitou kontinuitu - a to se při delších intervalech z mé zkušenosti nedaří moc dobře.
Krátkodobá terapie / Poradenství
Někteří klienti/ky chtějí jen probrat konkrétní věc s někým mimo svou sociální bublinu, a stačí jim jedno sezení. A pak jsou lidé, kteří přichází s konkrétním jasně ohraničeným problémem, a těm stačí pár sezení.
Dlouhodobá terapie
Pokud přicházíte s náročnějšími tématy či potížemi, se kterými už se nějakou dobu potýkáte, taková témata potřebují spíše dlouhodobější práci. V začátcích se doporučuje vyzkoušet kolem pěti sezení, abyste si udělal/a představu, jak terapie probíhá a co může přinést.
Z výzkumů vyplývá, že častější frekvence (frekvenci 1x za týden či 1x za 14 dní) přináší výsledky rychleji [1]. Proto s touto frekvencí začínám s klienty a klientkami často i já. Časem se může terapie rozvolnit (např. jednou za měsíc) - jedná se pak spíše o podpůrnou "udržovací" formu terapie.
Tím, že některé věci v terapii trvají, samozřejmě neříkám, abyste dlouhodobě chodili na terapii, která Vám nic nepřináší. V takovém případě má určitě smysl pobavit se o tom, co byste potřeboval/a jinak, a jestli není na místě změna terapeuta/ky. Takové situace nastávají a není potřeba se jich bát. Je úplně v pořádku říct, že Vám něco v sezení nevyhovuje a že to potřebujete jinak.
[1] Miller, S. (2021). Session Frequency and Outcome: What is the “Right Dose” for Effective Psychotherapy? [Online]. Dostupné zde.
Pořizujete ze sezení nahrávky?
Pouze po domluvě. Na začátku sezení se klientů/ek ptám, zda si mohu sezení nahrát na diktafon či na video. Je úplně v pořádku říct, že ne. Nahrávám pouze za předpokladu, že se tak domluvíme a podepíšete Informovaný souhlas. Tento souhlas lze kdykoliv odvolat a kdykoliv změníte názor, nahrávky smažu. Nahrávky jsou uložené na zabezpečeném disku, ke kterému mám přístup pouze já.
A proč vlastně o takovou věc žádám? Nahrávky mi slouží pro zpětnou kontrolu mé práce v supervizi a intervizi (moji kolegové jsou vázáni mlčenlivostí a pokud by se náhodou stalo, že klienta/ku znají, práce s nahrávkou se neúčastní). Díky nahrávkám se mohu svou práci učit dělat lépe a poskytnout Vám tak kvalitnější služby.
Co si píšete do svých poznámek?
Do poznámek si píšu to, co mi říkáte (často doslova :-). Někdy se s klientkami a klienty domlouvám, že si poznámky fotí a čtou - je to zajímavý experiment. :-)
Pokud jste nenašel/nenašla odpověď na to, co potřebujete, napište mi a zeptejte se, co Vás zajímá. :-)